OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Koncertný comeback AT THE GATES spred niekoľkých rokov som bral v pohode, reku, ak je záujem, nech si roky rozpadnutá kultovka niečo privyrobí, kopa fanúšikov ju v aktívnych časoch nemala ako stihnúť. Neskôr sa ale začalo hovoriť o návratovom albume a to už ma teda znepokojilo, jednak sú ATG jednou zo srdcoviek, druhak ide o štýlotvorný základ jedného deathmetalového subžánru a popritom aj na ich výrazových prostriedkoch vyrástla druhá či koľká inkarnácia metalcoru, prípadne to, čomu sa pred rokmi hovorilo „New Wave Of American Heavy Metal“. V každom prípade ide o to, čo Björlerovci, Lindberg, Erlandsson a Larsson vymysleli aj hrali najlepšie a priestor na pochybnosti o tom, či sa po hrozivo veľa rokoch podarí vstúpiť do tej istej rieky, bol stiesňujúco rozľahlý.
Ako to teda vidím? Ak by AT THE GATES neboli kapelou, ktorej odchod krátko po úspešnom prelome na „veľkú scénu“ ma zamrzel, nedostali by toľko času na to, aby ich návratový album „narástol“ aspoň tak, aby som ho recenzentsky neodpísal ako zbytočnosť, a aby som si na ňom aspoň niečo obľúbil. Nejako sa to podarilo, konštatujem, že je to nový album ATG, ktorý by oveľa lepšie fungoval ak by vyšiel v roku 1998. Vtedy by mal na čo nadviazať a dojem z neho by neblokovali zástupy epigónov, vďaka ktorým je dnes u mňa melodický death metal okrajovým žánrom – furt o tom istom, ale starí majstri to robili najlepšie, alebo to potom ide cez popové odbočky, a to proste nebrať.
Tu zmŕtvychvstaní starí majstri šli na istotu podobne ako pred časom „navrátilci“ CARCASS. Hudobne to AT THE GATES sú, komu stačia puncované melódie, harmónie, nálady, Tomasov naštvano-zúfalý, nie veľmi pozitívnymi emóciami nabitý rev, aký dokáže stále najlepšie on, ten môže byť spokojný. Ja vidím tieto rezervy – zvuk nekope, je to akési pritlmené, a hudobne sa materiál príliš drží na reťazi. Síce väčšinou v razantných, ale stredných tempách, melancholické náladovky sú fajn, pár rozbesnených jázd v štýle „Blinded By Fear“, „Nausea“ (staršie „psycho“ časy radšej vynechám) však vojne s realitou proste chýba, v tomto smere to do istej miery drží asi najviac „The Head Of The Hydra“. Rozdeliť materiál z novinky na dve časti, prestriedať tie skladby s kolekciou atmosférických tornád zúrivosti, a bolo by zarobené na dva albumy, ktoré by mohli siahnuť aspoň po osmičke. Takto je to za sedem, a radšej nerozmýšľam nad tým, za koľko z tých bodov môžu pretrvávajúce sympatie a rešpekt k odvahe ísť do takéhoto comebacku.
P.S. Recenzia bola napísaná pred niekoľkými mesiacmi, pôvodne to mal byť druhý pohľad, ale ten hlavný sa doteraz neudial. Toto tu mať treba, prepisovať som nemusel nič, keďže názor som nezmenil.
P.P.S. Každý jeden report hovorí o dokonalej koncertnej forme oživeného kultu, takže prinajmenšom po tejto stránke AT THE GATES stále význam majú.
Podľa mňa album, ktorý, ak vôbec, mal vyjsť ešte pred úplným koncom minulého tisícročia. Aspoň že naživo zrejme ide ATG karta ako málokomu.
7 / 10
Tomas Lindberg
- vokály
Martin Larsson
- gitary
Anders Björler
- gitary
Jonas Björler
- basgitara
Adrian Erlandsson
- bicie
1. El Altar del Dios Desconocido
2. Death And The Labyrinth
3. At War With Reality
4. The Circular Ruins
5. Heroes And Tombs
6. The Conspiracy Of The Blind
7. Order From Chaos
8. The Book Of Sand (The Abomination)
9. The Head Of The Hydra
10. City Of Mirrors
11. Eater Of Gods
12. Upon Pillars Of Dust
13. The Night Eternal
To Drink From The Night Itself (2018)
AT THE GATES / VOIVOD (split) (2015)
At War With Reality (2014)
AT THE GATES / DECAPITATED (split) (2014)
Purgatory Unleashed - Live At Wacken 2008 (DVD) (2011)
Live In Krakow (2010)
Ultimate Collector’s Box Set (2010)
Purgatory Unleashed - Live At Wacken (2010)
The Flames Of The End (box set) (2010)
Gardens Of Grief / In The Embrace Of Evil (split) (2001)
Suicidal Final Art (kompilace) (2001)
Split w. CATHEDRAL (1995)
Slaughter Of The Soul (1995)
Gardens Of Grief (EP) (1994)
Terminal Spirit Disease (1994)
With Fear I Kiss The Burning Darkness (1993)
The Red In The Sky Is Ours (1992)
Gardens Of Grief (demo) (1991)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.